S týdenním zpožděním mi dovolte vypsat se z dojmů posledního dílu pořadu Jak se staví sen.

Na úvod klasicky rychlé shrnutí celé epizody, protože chápu, že ne všichni chtějí obětovat 50 minut svého volného času na tento hodnotný pořad. Chvilku na přečtení mé jedovaté sliny si však jistě každý rád najde. :)

Venkovské sídlo – stáří 101 let

Hlavními aktéry tohoto dílu byli manželé Srpovi (Mariána a Jan), kteří v mladické nerozvážnosti zakoupili pozemek s hospodářským stavením v naivní představě, že statek zbourají a místo něho postaví nový rodinný dům. Ale jak řekla Laďka (moderátorka): „Člověk míní, život mění“ a proto nyní (o šest let později) mají část statku zrekonstruovanou pouze svépomocí.

Do pořadu se přihlásili s požadavkem na přestavbu kuchyně s obývákem. Měli to štěstí, že se jejich proměny ujali moji oblíbení designéři Kamila s Františkem též známí jako frka.

Kdo by si chtěl ověřit pravdivost mých slov, celá epizoda je zdarma ke shlédnutí na oficiálních stránkách primy: http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

A jak to tedy dopadlo? Podařilo se designérům zhmotnit sen manželů Srpových?

Stavební práce

Vezmu to postupně – od stavebních prací, kterými se v tomto díle nešetřilo. Kromě klasicky nové podlahy od hlavního sponzora a povrchových úprav stěn a stropu jsme se totiž dočkali i bourání. Designéři vymysleli, že by bylo fajn prosvětlit poměrně tmavou místnost novým oknem.

Poznámka autorky archideníku: Nové okno v obvodové zdi je jasný zásah do nosné konstrukce domu, tudíž takový zásah musí posoudit statik a hlavně ho nelze realizovat bez stavebního povolení či alespoň ohlášky, jejíž vyřízení trvá většinou přes měsíc. Primácký dekotým prý vše (včetně celé realizace) zvládl v pěti dnech. Klobouk dolů.

A jak to dopadlo se stropními klenbami, na kterých jako jediných manželé Srpovi trvali? Dokonce i frka od začátku věděli, že klenby tzv. dělají prostor takže zůstanou, ale neodpustili si trapný zbytečný vtípek o tom, že klenby zbourali.

Cihla nebo kámen?

Designéři vymysleli, že se odstraní omítka na původních klenbách až na cihly. Odhalenou cihlu na stropě bych z designového hlediska asi ještě skousla, protože evokuje vinný sklípek. To nemusí být na škodu, když je Honza vinař.

Další poznatek autorky: Zaujala mě spíše nezodpovědnost s jakou přistoupil dekotým k povrchové úpravě původní cihly v klenbách. Cihly v klenbách jsou totiž pouze natřeny řídkou bílou barvou – tzn. žádné dodatečné vyspárování cihel či alespoň nějaký nástřik, který by uzavřel povrch klenby a zamezil tudíž následnému vypadávání písku ze stropu.

Překvapením (tedy alespoň pro mě) byla místy odrbaná odhalená původní kamenná zeď. Podle mého názoru bylo tohle úplně zbytečné.

Kamenná zeď pod omítkou totiž není ani hezká ani z historického hlediska cenná a navíc se pohledově dost tluče s cihelnými klenbami. Radši ani nepřemýšlím o tom, jak moc bude takhle efektní úprava praktická pro rodinu s dvěma malými hravými dětmi. Skoro se mi nechce věřit, že má Kamilka děti.

Dispoziční řešení

Řešená místnost sloužila doteď jako kuchyně, obývací pokoj, jídelna a zároveň jako herna pro děti.

Záměr designérů bylo vytvořit paní Marianě velkou kuchyni, protože: „Ráda vaří a zavařuje a potřebuje tedy hodně úložných prostor.“ Jak zaznělo v pořadu.

Kuchyně je samozřejmě opět z dílny Oresi, takže jsme si zase poslechli povídačky pana Všelicha o kuchyních na míru.

U horních kuchyňských skříněk si marně lámu hlavu nad důvodem jejich uspořádání. Obecně totiž platí, že spodní řada je nejlépe přístupná a tudíž nejvíce používaná. Místo dvou spodních skříněk je tady však černá tyč s háčky na blbosti chňapky. A co se týče toho „na míru“ tak u toho jsem také hodně na pochybách vzhledem k nevysvětlitelné mezeře mezi koncem horních skříněk a vysokým sloupkem s troubami.

Též osvětlení pracovní desky mi přijde nedostatečné – hlavně  v barové části, kde je jediné světlo z digestoře. K digestoři ještě drobná poznámka a to, že je určitě recirkulační a způsob uchycení je minimálně nestandardní. ;)

A co děti? Mají si kde hrát?

Taky se pídíte, kampak se nám poděla (před proměnou poměrně velká) herna pro děti? Taky jste ji nenašli? Nejspíš to bude tím, že v pokoji žádný prostor pro hraní dětí není. Jediná relativně volná podlahová plocha je v obývákové části u skleněného konferenčního stolku. Níže foto po měsíci od přeměny…

Oblíbeným evergreenem JSSS je nedostatek úložných prostor a bohužel ani tento díl v tomto nebude výjimkou. Přikládám fotografie vyfocené po měsíci od předání, kde jde krásně vidět, že Srpovi jsou kreativní mladí lidé. (A trošku mě děsí ten plastový odpadkový koš vedle lednice. Snad se u kuchyně na tohle nezapomnělo?!)

Rustikální styl versus moderna

Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že tento rádoby vesnický styl není úplně šálek mého čaje, ale pokud bych se do takové rekonstrukce pouštěla, tak určitě s větší pokorou.

V řešené místnosti jsem napočítala přes šest různých druhů dřeva, do toho kámen, cihla, nerezové spotřebiče a různé doplňky. Mišmaš stylů i materiálů.

Doporučení na závěr: Sama bych určitě šáhla po jiných židlích (plastové židle do tohoto prostoru mi přijdou jako pěst na oko) a skleněný konferenční stolek se tluče s patinovaným jídelním stolem. K tomu do kontrastu v prostoru rozmístěné soudečky mi přijdou zoufale prvoplánové a kromě toho, že jsou poměrně fotogenické, jiný účel moc nevidím.