SVĚT NEZACHRÁNÍME, ALE VAŠE INTERIÉRY ANO!

A někdy si klienti nejsou jistí a tak se zkouší… a zkouší… a zkouší. :)

Tentokrát jsme vymysleli 18 (slovy OSMNÁCT) materiálových variant jedné televizní sestavy…

A na konci tohohle maratonu mi klienti napsali, že si vybrali variantu číslo 1.

Kombinace decentních barev a materiálů. Na krbu je šedá stěrka v imitaci betonu, na zdi je světle béžový lámaný kámen a skříňky jsou lakované do bílého vysokého lesku.

Takže jsem vlastně ráda, že jsme to trefily hned na poprvé. :))

A když vybíráte koberec do dětského pokoje, platí to dvojnásob. A kdo jiný by měl posoudit jeho povrchovou strukturu než jeho budoucí uživatel? :)

V Brenu na nás sice tak nějak divně koukali, ale hmatová zkouška slavila úspěch. Malá Adélka si poslintala odborně vybrala svého favorita a šlo se domů. :)

A  jde to i jinak než výrazně barevným nábytkem, který se špatně obměňuje nebo pestrou výmalbou či tapetou.

Následující dětský pokoj je celý řešený v neutrálních barvách, pouze s jemnou tapetou.

foto z listopadu 2014

foto z listopadu 2014

O barvy se postarají hračky a ode dneška nově i výrazná látka použitá na závěsech. :)

aktuální fotka :)

Za všechny fotky z průběhu realizace moc děkuji klientům z Přerova a doufám, že jsou děti z pokojíčku aspoň z poloviny tak nadšené jako já. :))

Bez textu a v příloze byla jenom tahle fotka:

Převedeno do řeči architektů a designérů -> kuchyňská linka bude v odstínu RAL 4008. :)

Tip pro vás: Barvu spárovací hmoty vybírejte vždy co nejpodobnější barvě obkladu či dlažby, aby spáry co nejvíce zanikly. Pokud investujete nemalé peníze do materiálu na obkládání, nedoporučuji šetřit ani na spárovací hmotě. Kvalitnější a barevně stálejší jsou spárovačky na bázi epoxidu. Jsou samozřejmě dražší než klasické cementové spárovačky a i práce s nimi je o něco obtížnější, ale za výsledek to určitě stojí.

Níže vizualizace toho, jak by to mělo všechno dopadnout. Těším se!

A nekecal!

S kolegyněmi jsme na stránky koukaly v němém úžasu snad deset minut.

Nelekněte se, opravdu se nejedná o stránky profesionálního bordelu…

I když mi pravda chvilku trvalo než jsem pochopila, kde jsou na webu ty zmiňované sedačky.

Tohle je sedačka „Zákusky“. Do cukrárny nebo pro tučnou milovnici dortíků značka ideál, ale do  normálního (hezkýho) interiéru leda jako recesi. Zdroj: http://exkluzivnesedacky.sk/

Sedačka „Green“ má vyčerpávající popisek: „Túžite po troche divočiny? Necestujte! Doneste si ju priamo domov.“ Protože kdo z nás by doma nechtěl mít polyuretanovou příšeru v nepovedené imitaci zeleného kmenu, že? Zdroj: http://exkluzivnesedacky.sk/

A trochu přitvrdíme. Na obrázku je sedačka „Nodone“, kterou jsem si pracovně nazvala „Baba zapíchnutá v červeným hovně„. Ani nevím, jak mě to vlastně napadlo. Zdroj: http://exkluzivnesedacky.sk/

Ovšem nejvíce mě pobavila hláška po kliknutí na položku „Rezervácia“

GRATULUJEME!!! Práve ste vystúpili z radu a Váš interiér zaznamenal raketové zúročenie!!!

Takže neváhejte a běžte úročit na http://exkluzivnesedacky.sk/

P.S.: Některému „umění“ jsem asi ještě nedorostla. ;)

Tentokrát slabé dvě hodiny, ale nakonec jsme s Terezkou vybraly.

Pravděpodobně vítězná kombinace „tapeta + látka“ do pracovny. :)

Zkoušíme efekt nařasení u římské rolety.

Nejprve jsme vybíraly na prodejně pod zářivkami, ale pak jsme si vymrčely, že vzorky musíme vidět i za denního světla – na sluníčku i ve stínu. Pan prodavač byl více než nadšený. ;)

A ještě pár obrázků, co nás zaujalo a co se pravděpodobně brzy objeví v nějaké realizaci. :)

Vše foceno na brněnské vzorkovně firmy Diamond design.

Estetická mezera značky Sykora

Kdo by náhodou nevěděl, tak estetickou mezerou nazval pan designér ze Sykory tu hnusnou škvíru, která bije do očí nad vysokými skříňkami ke stropu. :))

A o tom, proč nerada a pouze výjimečně spolupracuji s kuchyňskými studii, zase někdy příště. ;)

Nová kuchyňská linka v moderním bílém lesku doplněném praktickou tmavší pracovní deskou a luxusním velkoformátovým obkladem.

Horní koupelna s vanou je na přání klinetů laděna do jemných pastelových barev.

Detail umyvadlových baterií v koupelně. Vybrány byly kvalitní baterie značky TRES, konkrétně řada Loft.

Sprchový kout v koupelně v přízemí má nadstandardní šířku 150 cm a na zadní stěně probíhá stejný materiál, který je použitý i na podlaze.

Super pocit vidět, jak je celá rodinka nadšená a těší se na příští týden, kdy proběhne akce „Kulový blesk“. :)

Dětský pokojíček byla poslední nevybavená místnost v bytě, který prošel kompletní rekonstrukcí (samozřejmě podle mého návrhu).

Mrňavý pokojíček je zařízen velice jednoduše, převážně „ikeáckými“ prvky.

Poslední tečkou mělo být ozvláštnění jedné stěny v pokoji. Vzhledem k tomu, že ze sériově vyráběných tapet a samolepek, jsme nic vhodného nevybrali a taky k faktu, že jsem děsně kreativní jedinec, bylo skoro jednomyslně odhlasováno, že budu malovat na zeď.

pozn. Já a klientka Martina jsme měly jasno, ale Tomáš (manžel klientky) se troufal drze zeptat, zda vlastně vůbec umím malovat… Myslím, že můj přísný pohled vše vyjasnil. :)

Barevné ladění obrázků se podřídilo již nakoupeným doplňkům ze série KUSINER – IKEA.

Nábytek v pokoji je všechen jednoduchý v bílé barvě a doplňky jsou ze série IKEA KUSINER ve třech základních barvách – červená, modrá a zelená.

Zúročila jsem cca 10 let chození do „výtvarky“ a vymyslela si stylizovaná jednobarevná zvířátka. Chtěla jsem jednoduchý styl, aby byla výmalba výrazná, ale zároveň nezmenšovala pokoj a nestrhávala na sebe všechnu pozornost.

Časosběrné foto – 1 hod – 3 hod – 9 hod

A po cca devíti hodinách práce (bez pauzy na oběd) bylo hotovo! :)

Stěna v celé své parádě.

Hned v pondělí jsem do e-mailu dostala úplně skvělou fotku s textem: „Ještě jednou moc děkujeme, Adámek pořád chodí k těm ptákům a piští jako ptáček. Úžasný. Jsme moc spokojeni, jako vždy s tvojí prací.“

Áďa prozkoumávající svůj nový pokojík. Na slona si ještě netroufá, ale ptáky už má pod palcem.

Profesní postižení

Už delší dobu na sobě pozoruji, jak se na mně moje profese architekta podepisuje. Všichni mí kamarádi už tuší, že když odcházím na záchod, vrátím se s očima navrch hlavy a spoustou zajímavých zjištění. Nejčastěji typu: „Jak je to možný, že jim ty spáry nevyšly na střed záchodu?“ nebo „Kdopak asi vymyslel tuhle šílenou barevnou kombinaci?“

Moderní toalety

Tentokrát se ale ze záchodů vraceli s očima navrch hlavy všichni… Nešlo nevyfotit. :)

Přiznaná odpadní trubka. Inspirace je jasná -> Centre Pompidou. Chybí jen barevné odlišení jednotlivých rozvodů.

Skládací židlička jako nosný prvek zajišťující zachování spádu. Geniální!

A na závěr poetické zákoutí, kde se odpadní trubky vášnivě objímají s bublinkovou folií.

Pokud máte chuť na punkovou vinárnu rozhodně navštivte Živo u Palečka na adrese Koliště 23 v Brně. Stojí to za to! :)

Je to super pocit, když se dobré dílo daří a nakonec podaří. :)

Bonusová apokalyptická fotka s opravdu depresivní atmosférou.

A jaké veledílo nám má v Přerově vlastně vzniknout? Bude to „moderní nákupní galerie“ s parkováním na střeše.

Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/rekonstrukce-prerovskeho-prioru-zacne-za-dva-roky-f8l-/olomouc-zpravy.aspx?c=A130904_1973101_olomouc-zpravy_tas Autoři návrhu: Aletiér 8000 s.r.o. – http://www.atelier8000.cz/

Uvidíme, kolik bude mít realizace společného s načančanými vizualizacemi. :)

(Po minulé zkušenosti s Mobitexem jsem totiž byla opatrnější, co se přehnaných jakýchkoli očekávání týče.) ;)

K vidění byly designérské počiny všeho druhu – od nábytku, přes módu a šperky až po optimistické rakve.

Byla jsem tak v šoku, že jsem se ani neodvážila udělat fotku. Proto je fotka ukradena zapůjčena ze stránek: www.designmagazin.cz ;) Zdroj: http://www.designmagazin.cz/produkty/55348-hogofogodesign-ukazuji-v-praze-optimisticke-rakve.html

Následuje průřez celou expozicí aneb co mě zaujalo. :)

Nápadité hodiny

Zajímavé hodiny jako dekorace na zeď jsou poměrně častým tématem na schůzkách s klienty. Tak alespoň malá inspirace.

Prague design week – designové hodiny

Kreativní osvětlení

Tradičně nemůže chybět mnou tolik oblíbené osvětlení všeho druhu.

Prague design week – designové osvětlení

Netradiční židle

Je libo židli celou z 3D tiskárny nebo raději posezení v trávě? Na pražském dyzajnvíku od každého něco.

Prague design week – designové židle a stoličky

Móda a doplňky pro parádnice

Trochu z jiného soudku byly expozice s návrhy oděvů a šperků. Neodolala jsem a zakoupila jednu luxusní brož.

Prague design week – kreativní móda a designové šperky

Nábytek trochu jinak

Surové dřevo? Recyklované palety? Lepenka? Proč ne.

Prague design week – designový mobiliář všeho druhu

Designové hračky a stylové doplňky

Kdo by mi chtěl někdy udělat radost, tak tohle je sázka na jistotu.

Prague design week – designové dekorace a hračky

Kochačka

A na závěr pár odkazů na část vystavovatelů. :)

KARTOONS  – designový nábytek z recyklované papírové lepenky

THE TREE TREES – designové hračky z přírodních materiálů

PALETKY – interiérové doplňky a nábytek z recyklovaných palet

JAKUB VELINSKY – betonové doplňky a šperky

STUDIO MALÍSKÁ – porcelánové doplňky a dekorace

PECHLAT DESIGN – designové stojany na palivové dřevo

MCAE SYSTEMS – 3D digitální technologie

Na facebookové stránce NejŘemeslníků si návrh začal žít svým vlastním životem. V tuto chvíli má reference přes 2.000 like, 240 sdílení a spóóóustu komentářů. :)

www.facebook.com/NejRemeslnici

Nejvíce vytýkány jsou pokojíčku dvě věci a já vám tady vysvětlím, že naprosto zbytečně. ;)

1. Nedostatek prostoru pro hraní

Uznávám, že z přiložených obrázků nebyl úplně zřetelný půdorys pokoje, takže ho vložím alespoň sem a připíši informaci, že volný prostor pod oknem má plochu přes dva metry čtvereční. A pro úplnost dodám, že další herní koutek má malá Klárka vyčleněný v obývacím pokoji. :)

Půdorys dětského pokoje.

2. Neosobní studené barvy

Základní barevný koncept dětského pokoje.

Nedalo mi to a vyrobila jsem základní barevnou paletu pokoje. Celkový tón udává výrazná papírová tapeta použitá na dvou zdech. Na zemi je podlaha v imitaci exotického dřeva a proto jsem na nábytek vybrala svěží zelenou a neutrální bílou barvu. V kombinaci s tisícem pestrobarevných hraček, knížek a doplňků bych se rozhodně nebála, že bude pokoj působit studeně či neosobně.

Názor lidu :)

Jak je dobrým zvykem, ihned se vyrojil dav odborníků na problematiku dětských pokojů a začal rozdávat nevyžádané skvělé rady. Níže výběr „nejhodnotnějších“ komentářů (bez jakýchkoli úprav či zkrácení):

„Fuj.Do toho bych nedala ani psa natoz deti“ -> chtěla bych být pejsánek paní Katky ;)

„vyrobim lepsi a jeste za tretinovou cenu a kde je misto na hrani adt“ -> cena za návrh ani za realizaci není vůbec nikde zveřejněna :))

„To snad není pravda humus.“ -> není nad konstruktivní kritiku!

„Vypadá to jako kuchynská linka..“ -> a to jsme smazaly dřez i digestoř… chjo :/

a vítězný komentář: „KATASTROFA projek nikuda ne hodny“ -> bohužel není česky, takže se asi nikdy nedozvím obsah tohoto poselství :(

Trendem u designu nábytku byl jednoznačně barevně neutrální základ – nejčastěji černá, bílá, odstíny šedé, hnědé a béžové. Velice často v kombinaci s dřevem, případně s kamenem. Tedy přesně můj šálek kávy. :)

Moderní nábytková sestava ze čtyř materiálů – dřevo, kámen, černá a béžová.

Výjimkou ve střídmé barevnosti byly samozřejmě dětské pokoje. Ale i zde se s barvami spíše šetřilo – resp. zvolenou jednu dominantní barvu doplňovaly opět neutrální barvy a materiály. S tímto přístupem souhlasím, protože zrovna v dětských pokojích nebývá o barvy nouze – ve formě hraček, knížek a ostatních doplňků je totiž většinou zastoupeno celé barevné spektrum. ;)

Dále už jen formou fotoreportáže…

Obložení stěny u české značky TON. Jedna ze dvou českých značek, na které jsme s Terkou na veletrhu narazily. Obložení je vytvořeno segmentem (konkrétně podsedákem) z židle Merano – http://www.ton.eu/cz/ton-produkty/detail/kreslo-merano/.

Série detailů (zleva): deska stolu – kožený výsuv – stojací lampa – „levitující“ deska stolu.

Televizní skříňky na tisíc (přesněji pět) způsobů.

Inspirace – malé kosmetické stolky do ložnice jako dělané.

Výběr pár designových židlí od různých značek.

Několik knihoven pro inspiraci – detailní zpracování a luxusní materiály dělají z těchto kusů nábytku umělecká díla.

Konferenční stolky různých tvarů a velikostí.

Konferenční stolky ještě jednou – tentokrát jako skupina. Na veletrhu k vidění kombinace různých výšek, tvarů i materiálů.

Inspirace pro zařízení ložnice.

A pro ty, co se proklikali až sem, odměna ve formě bonusové fotky. :)

Poprvé jsem letěla za takhle krásnýho počasí, takže se podělím o luxusní výhled na Alpy. :)

Ano, mnoho z vás mě varovalo.

Ano, měla jsem vás poslechnout.

A ano, opravdu jsem NEMĚLA chodit na brněnský mobitex.

Mezinárodní stavební veletrh a Mobitex 2015

Hrůza brněnského veletrhu, který je už dávno za zenitem, se ještě více zvýraznila v porovnání s milánským veletrhem, kde jsem byla přesně týden zpátky.

Mám ještě v živé paměti doby, kdy stavební veletrh zabíral celou plochu brněnského výstaviště a mobitex byl konaný úplně zvlášť. Ty doby už jsou dávno pryč. Tento rok byl stavební veletrh totiž pouze v pavilonu „P“ a mobitex ve stejný termín jakžtakž vyplnil plochu pavilonu „F“.

Obsahově jsem v Brně na veletrhu nepotkala téměř nic nového, takže vycházkovým tempem jsem měla celý veletrh projitý asi za dvě hodinky.

Nutno podotknout, že oproti milánskému iSaloni jsem byla příjemně překvapena počtem návštěvníků. Žádné fronty na parkování a to jsem zaparkovala přímo před vstupem. Žádní lidé přede mnou, když jsem řešila vstupenku či si chtěla koupit nějaké občerstvení. Dokonce ani u konkrétních stánků se mi nestalo, že bych se s někým mačkala. :)

Pravděpodobně za to mohl fakt, že organizátoři se nebáli vyčlenit komunikačním zónám plochu větší samotným vystavovatelům. Tato skutečnost bude asi úzce souviset s nekřesťanskými nájmy za jednotlivé výstavní plochy.

Moji soukromou soutěž o nejhoršího vystavovatele vyhrál stánek s francouzskými doplňky vhodnými do každého interiéru (unuděná slova paní).

Musím smutně konstatovat, že jsem nenašla atraktivní stánek s nápadem. Většina vystavovatelů prostě na plochu rozmístila svoje zboží a poté odchytávala procházející návštěvníky a lákala je na soutěže či dotazníky.

Na chvíli jsem se zastavila u studentských prací, které se alespoň pokoušely o nové tvary a některé nápady mi přišly opravdu zajímavé.

Bohužel tento můj názor na pokles úrovně brněnských veletrhů není ojedinělý a většina kolegů z branže se podivovala, proč jsem na mobitex vůbec šla. Trochu jsem tušila, že to nebude žádné terno, ale přeci jen je to jeden z největších veletrhů interiérové designu u nás a asi největší v Brně, takže jsem to brala jako pracovní povinnost.

Ale jsem fakt ráda, že jsem měla volnou vstupenku od kolegy, protože 170 Kč za tohle by mě asi mrzelo. Stovku za parkování už vem čert. ;)

Závěrečné zamyšlení

Moc nevím, pro koho je v tuto chvíli veletrh určený? Pro lidi z oboru očividně ne a přijít tam jako člověk, který si staví dům (nebo o tom uvažuje), tak budu pravděpodobně také zklamaná. Většina lidí asi odejde s hromádkou katalogů a pár kontakty. Pokud vám tohle stačí, hurá na veletrh! ;)

Bonus – kvízová otázka – Brno nebo Miláno?

Která prezentace dyzajnového zahradního nábytku je z Milána a která je z naší české kotlinky? ;)

Na úvod klasicky rychlé shrnutí celé epizody, protože chápu, že ne všichni chtějí obětovat 50 minut svého volného času na tento hodnotný pořad. Chvilku na přečtení mé jedovaté sliny si však jistě každý rád najde. :)

Venkovské sídlo – stáří 101 let

Hlavními aktéry tohoto dílu byli manželé Srpovi (Mariána a Jan), kteří v mladické nerozvážnosti zakoupili pozemek s hospodářským stavením v naivní představě, že statek zbourají a místo něho postaví nový rodinný dům. Ale jak řekla Laďka (moderátorka): „Člověk míní, život mění“ a proto nyní (o šest let později) mají část statku zrekonstruovanou pouze svépomocí.

Foto: FTV Prima – Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/kdo-jsou-srpovi-kteri-sami-prestavovali-100-let-stary-dum – Fotografie původního obytného prostoru

Do pořadu se přihlásili s požadavkem na přestavbu kuchyně s obývákem. Měli to štěstí, že se jejich proměny ujali moji oblíbení designéři Kamila s Františkem též známí jako frka.

Kdo by si chtěl ověřit pravdivost mých slov, celá epizoda je zdarma ke shlédnutí na oficiálních stránkách primy: http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

A jak to tedy dopadlo? Podařilo se designérům zhmotnit sen manželů Srpových?

Zdroj: FTV Prima – http://living.iprima.cz/bydleni/jak-vidi-promenu-v-male-lecici-designeri-kamila-frantisek?special=994135

Stavební práce

Vezmu to postupně – od stavebních prací, kterými se v tomto díle nešetřilo. Kromě klasicky nové podlahy od hlavního sponzora a povrchových úprav stěn a stropu jsme se totiž dočkali i bourání. Designéři vymysleli, že by bylo fajn prosvětlit poměrně tmavou místnost novým oknem.

Printscreen z pořadu Jak se staví sen 2015 (7) – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

Poznámka autorky archideníku: Nové okno v obvodové zdi je jasný zásah do nosné konstrukce domu, tudíž takový zásah musí posoudit statik a hlavně ho nelze realizovat bez stavebního povolení či alespoň ohlášky, jejíž vyřízení trvá většinou přes měsíc. Primácký dekotým prý vše (včetně celé realizace) zvládl v pěti dnech. Klobouk dolů.

A jak to dopadlo se stropními klenbami, na kterých jako jediných manželé Srpovi trvali? Dokonce i frka od začátku věděli, že klenby tzv. dělají prostor takže zůstanou, ale neodpustili si trapný zbytečný vtípek o tom, že klenby zbourali.

Printscreen z pořadu Jak se staví sen 2015 (7) – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

Cihla nebo kámen?

Designéři vymysleli, že se odstraní omítka na původních klenbách až na cihly. Odhalenou cihlu na stropě bych z designového hlediska asi ještě skousla, protože evokuje vinný sklípek. To nemusí být na škodu, když je Honza vinař.

Další poznatek autorky: Zaujala mě spíše nezodpovědnost s jakou přistoupil dekotým k povrchové úpravě původní cihly v klenbách. Cihly v klenbách jsou totiž pouze natřeny řídkou bílou barvou – tzn. žádné dodatečné vyspárování cihel či alespoň nějaký nástřik, který by uzavřel povrch klenby a zamezil tudíž následnému vypadávání písku ze stropu.

Printscreen z pořadu Jak se staví sen 2015 (7) – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

Překvapením (tedy alespoň pro mě) byla místy odrbaná odhalená původní kamenná zeď. Podle mého názoru bylo tohle úplně zbytečné.

Zdroj: FTV Prima – http://living.iprima.cz/bydleni/jak-vidi-promenu-v-male-lecici-designeri-kamila-frantisek?special=994135

Kamenná zeď pod omítkou totiž není ani hezká ani z historického hlediska cenná a navíc se pohledově dost tluče s cihelnými klenbami. Radši ani nepřemýšlím o tom, jak moc bude takhle efektní úprava praktická pro rodinu s dvěma malými hravými dětmi. Skoro se mi nechce věřit, že má Kamilka děti.

Zdroj: FTV Prima – http://living.iprima.cz/bydleni/jak-vidi-promenu-v-male-lecici-designeri-kamila-frantisek?special=994135

Dispoziční řešení

Řešená místnost sloužila doteď jako kuchyně, obývací pokoj, jídelna a zároveň jako herna pro děti.

Záměr designérů bylo vytvořit paní Marianě velkou kuchyni, protože: „Ráda vaří a zavařuje a potřebuje tedy hodně úložných prostor.“ Jak zaznělo v pořadu.

Kuchyně je samozřejmě opět z dílny Oresi, takže jsme si zase poslechli povídačky pana Všelicha o kuchyních na míru.

U horních kuchyňských skříněk si marně lámu hlavu nad důvodem jejich uspořádání. Obecně totiž platí, že spodní řada je nejlépe přístupná a tudíž nejvíce používaná. Místo dvou spodních skříněk je tady však černá tyč s háčky na blbosti chňapky. A co se týče toho „na míru“ tak u toho jsem také hodně na pochybách vzhledem k nevysvětlitelné mezeře mezi koncem horních skříněk a vysokým sloupkem s troubami.

Zdroj: FTV Prima – http://living.iprima.cz/bydleni/jak-vidi-promenu-v-male-lecici-designeri-kamila-frantisek?special=994135

Též osvětlení pracovní desky mi přijde nedostatečné – hlavně  v barové části, kde je jediné světlo z digestoře. K digestoři ještě drobná poznámka a to, že je určitě recirkulační a způsob uchycení je minimálně nestandardní. ;)

Printscreen z pořadu Jak se staví sen 2015 (7) – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-7

A co děti? Mají si kde hrát?

Taky se pídíte, kampak se nám poděla (před proměnou poměrně velká) herna pro děti? Taky jste ji nenašli? Nejspíš to bude tím, že v pokoji žádný prostor pro hraní dětí není. Jediná relativně volná podlahová plocha je v obývákové části u skleněného konferenčního stolku. Níže foto po měsíci od přeměny…

Foto: Jindra Kodíček – http://living.iprima.cz/bydleni/budete-prekvapeni-po-mesici-je-v-lecici-opet-jedno-velke-staveniste?special=994135

Oblíbeným evergreenem JSSS je nedostatek úložných prostor a bohužel ani tento díl v tomto nebude výjimkou. Přikládám fotografie vyfocené po měsíci od předání, kde jde krásně vidět, že Srpovi jsou kreativní mladí lidé. (A trošku mě děsí ten plastový odpadkový koš vedle lednice. Snad se u kuchyně na tohle nezapomnělo?!)

Foto: Jindra Kodíček – http://living.iprima.cz/bydleni/budete-prekvapeni-po-mesici-je-v-lecici-opet-jedno-velke-staveniste

Rustikální styl versus moderna

Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že tento rádoby vesnický styl není úplně šálek mého čaje, ale pokud bych se do takové rekonstrukce pouštěla, tak určitě s větší pokorou.

V řešené místnosti jsem napočítala přes šest různých druhů dřeva, do toho kámen, cihla, nerezové spotřebiče a různé doplňky. Mišmaš stylů i materiálů.

Doporučení na závěr: Sama bych určitě šáhla po jiných židlích (plastové židle do tohoto prostoru mi přijdou jako pěst na oko) a skleněný konferenční stolek se tluče s patinovaným jídelním stolem. K tomu do kontrastu v prostoru rozmístěné soudečky mi přijdou zoufale prvoplánové a kromě toho, že jsou poměrně fotogenické, jiný účel moc nevidím.

Jeden pán chtěl takovou originální fotku s pařížskou Eiffelovkou a úplně se to nepovedlo. Naštěstí ví, že na každé trápení existuje někdo šikovný, kdo rád poradí.

Proto nahrál svou nepovedenou fotku na internet s dotazem: „Can someone photoshop the eiffeltower under my finger?“ česky: „Může někdo ve photoshopu přesunout eiffelovku pod můj prst?“

A jak se opět potvrdilo, internet je plný hodných lidí čekající na svou příležitost někomu bezelstně pomoci:

Některé požadavky jsou prostě nereálné. Proto jsem se naučila čarovat říkat: „Tohle nedělám.“ nebo „Na realizaci přestavby prťavého bytu 1+kk na 4+1 si budete muset najít někoho jiného.“

Neuvěřitelně osvobozující pocit. :)

Nebo by se dalo také říct „skvělý veletrh plný inspirace a nápadů“. Případně by se hodilo i označení „povinná akce pro každého architekta či designéra“. A nebo… „výstava skříní“ jak to s nadsázkou nazval kamarád. :)

To je každoročně konaný veletrh „iSaloni“ v italském Milánu.

Salone del Mobile – vstupní prostor

Ale už bylo dost řečí, pojďme se mrknout, na jaké „poklady“ jsme tam s Terezkou narazily… A začneme světly, na které jsme „vyplácaly“ polovinu všech fotek a kde jsme také pravděpodobně strávily nejvíce času.

Interiérové osvětlení

Světlům byly věnovány čtyři sekce z celkem dvaceti a opravdu bylo z čeho vybírat.

Secto Design

Zamilovala jsem se do kolekce dřevěných světel od finské značky Secto Design.

WEVER & DUCRÉ

Nová kolekce surových světel od značky WEVER & DUCRÉ s příhodným názvem ROCK COLLECTION. Like it!

PANZERI

Stánek značky PANZERI vsadil na obří líbivá kruhová svítidla (a myslím, že se to vyplatilo).

Artemide

Hlavním tahákem poměrně „profláklé“ značky Artemide byla světla organických tvarů. Přiznám se, že mě příliš nezaujala, ale tuším, že i tahle světla si najdou svoji cílovku. ;)

Lasvit

Jedna ze dvou českých značek, na které jsme při probíhání mezi pavilony narazily – LASVIT. Na fotce světlo CANDY. Hlavní atrakcí ale bylo světlo SUPERNOVA ovládané „dirigentem“ – http://lasvit.com/milan/milan-2015/supernova–160/video.

Různě a nejrůzněji

Karásek ladně proplouvající mezi světly. :)

Moderně pojaté lustry. Dokážu si je představit jako třešničku na dortu designového obýváku.

Pavouci aneb světla z drátů na postavení na zem.

Nástěnné osvětlení na tisíc způsobů.

Příště pokračování „Nábytek z milánského iSaloni“. :)

Opět krátké shrnutí pro ty z vás, kteří neměli ty koule to srdíčko dokoukat. ;) Tentokrát se dekotým (ve složení architekt Marek s designérkou Andreou) vypravil na Vysočinu do starého rodinného domu, který obývají tři generace žen. Konkrétně babička Anna, její dcera Iveta a také Ivetiny čtyři dcery. Po citově náročném uvedení do situace (které trvalo přes čtvrt hodiny!) se dostáváme k jádru věci a tou je rekonstrukce hlavního obytného prostoru – kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem.

Foto: FTV Prima – Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/pred-po-srovnejte-si-promenu-kuchyne-obyvaku-v-dome-na-vysocine – Fotografie původního obývacího pokoje

A jak se tedy stavěl „sen“? ;) -> celý díl ke shlédnutí zde

Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/pred-po-srovnejte-si-promenu-kuchyne-obyvaku-v-dome-na-vysocine?special=994135

V celém díle mi tak trochu chyběl jakýkoli půdorys řešeného prostoru. Doufám tedy, že se Prima nebude zlobit, ale zkusila jsem si jen od oka načrtnout původní dispozici pro lepší zorientování se.

Orientační plánek původního stavu

Hned na úvod musím designéry pochválit za rozhodnutí zbourat sádrokartonovou polopříčku v největší obytné místnosti a přesunout sem i kuchyňskou část. Tímto rozhodnutím rodina získala pokoj (původní kuchyni) navíc, který při čtyřech dětech určitě ocení. A tím jsem asi vyčerpala pochvaly na adresu designérů.

Je jasné, že stávající dispozice nebyla vyhovující. Otázkou zůstává, zda nová dispozice (opět můj ilustrační obrázek) něco řeší?

Orientační plánek nové dispozice

Předimenzovaná kuchyňská linka

Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/pred-po-srovnejte-si-promenu-kuchyne-obyvaku-v-dome-na-vysocine?special=994135

Na fotografiích to možná není úplně patrné, ale nová kuchyně (bez barového sezení) zabírá téměř 40 % podlahové plochy celého pokoje. Designéři se nechali unést povídačkami pana Všelicha – odborníka z řad Oresi, který vychválil jejich prémiovou třídu kuchyní vyráběných na zakázku v Německu.

Kuchyně se údajně vyrábí na míru, přesně podle dispozice. Proto nechápu horní ukončení kuchyňské linky a ten zvláštní volný prostor na prach nad horními skříňkami. Stejně tak mi uniká, proč jsou OPĚT obě trouby posazeny tak vysoko? Designéři se přece mohli opticky „chytit“ spáry v dolní části skříněk a hned by byl do obou trub mnohem pohodlnější přístup. „Výýborně“ domyšlené je také barové sezení, které má ve spodní části skříňky. (Ano ano, pokud jsou dole skříňky, není to barové sezení a tudíž zde barové židle nemají co dělat.)

Printscreen z pořadu Jak se staví sen – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-5

Ohledně použitých materiálů a barev si dekotým OPĚT jede tu svoji modernu a OPĚT krásně přehlíží přání klientů. Paní Iveta se zmínila, že by ráda dřevěnou kuchyň. Nejstarší dcera Nikola shrnula přání rodiny asi takto: „Tak novou kuchyň bych si představovala nějakou modernější, ale zase ne úplně moc“ Toš po dřevě sice ani památky, ale architekt Marek má jasno: „Ta tmavobílá kombinace je hrozně elegantní!“ A o to tady přece jde, nebo ne?

Poznámka naštvané architektky: Přesně tohle potom vytváří ten dojem, že architekti jsou jenom namyšlení blbci, co si staví vzdušné zámky a přání klientů jsou jim někde. Chjo…

Vzdálený jídelní kout

Na jídelní část připadá cca třetina z celého pokoje. Jídelní stůl pro 6 osob se mi materiálově líbí, ale mohl být o fous větší nebo alespoň s nízkou komodou v blízkosti. Takhle se kuchařka dost naběhá a stolující se budou pravděpodobně šťouchat lokty. Diskutabilní je výběr moderních plastových židlí při čtyřech dětech a jedné důchodkyni.

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/jak-se-stavi-sen-0i9-/rekonstrukce.aspx?c=A150402_162439_rekonstrukce_rez

Co mi ale v této části pokoje vadí nejvíce je nevyužitý potenciál mezi průchodem na chodbu a dveřmi do dětského pokoje, kam designéři umístili tři závěsné skříňky. Ano, prostor tak působí vzdušně a čistě, ale vzhledem k množství skříní, které byly v pokoji před rekonstrukcí, mi tohle přijde jako plýtvání. Mohla zde být vestavná skříň až do stropu, která by opticky schovala výklenek u průchodu na chodbu.

Obývák s luxusní sedačkou aneb „Posadíte se?“

Ovšem dnešní vtip se neukrývá v kuchyňské (ani v jídelní) části, ale v tom, co obří kuchyňská část zapříčinila. Dvoumístný gauč o délce 178 cm pro šest ženských s nulovým prostorem okolo a bez konferenčního stolku je totiž černý humor nejhrubšího zrna. V pořadu několikrát zaznělo, že rodina žila odděleně a každý člen domácnosti měl svoje místečko. Tahle proměna je má stmelit a nabídnout jim prostor pro setkávání tak, aby všichni trávili čas společně. Bohužel není kde, protože na obývací pokoj nám zbylo (podle mých propočtů) necelých osm metrů čtverečních.

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/foto.aspx?r=rekonstrukce&c=A150402_162439_rekonstrukce_rez&foto=REZ5a4c89_a_po3.jpg

Vybraný gauč je designově moc hezký (nebo alespoň mně se hodně líbí), ale volila bych ho pro bezdětný pár nebo pro rodinu, která není zvyklá trávit volný čas u televize. Pro důchodkyni zvyklou plést u televize bude nepohodlný (nízké opěrky, velká hloubka sedáku apod.) a pro malé děti se stane příliš velkou výzvou na hraní v blízkosti varného centra. Nelíbí se mi ani obestavění gauče z obou stran – z jedné strany policová sestava a z druhé strany kuchyňská linka. Mimochodem, všimli jste si pravého spodního výsuvu v barové části? Jak se do něj asi dostává, že?

Je mi bohužel jasné, jak to celé dopadne. Babička si do dyzajnovýho bejváku dotáhne nějaké pohodlné křeslo či židli. Děti nastěhují zpátky kočičí škrabadlo a klec s potkanem, na což se při dyzajnování asi trošku zapomnělo a všemu nasadí korunu problémy s vlhkou zdí v prostoru za linkou, protože jsem si nevšimla, že by se to nějak řešilo.

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/jak-se-stavi-sen-0i9-/rekonstrukce.aspx?c=A150402_162439_rekonstrukce_rez

Jde to vůbec udělat jinak? Třeba správně?

Na závěr si neodpustím poslední skicu – aneb jak bych to udělala já. :) Rozhodně bych zmenšila kuchyňskou část. Nabízí se třeba linka tvaru „L“, která je také poměrně praktická a zabírá méně místa. Jídelní stůl bych posunula blíže ke kuchyni a v podstatě prohodila jídelnu a obývák. Obývací prostor by mohl být větší, televizní sestava by mohla mít i horní skříňky a vlezla by se zde poměrně velká sedačka tvaru „L“, případně rovná sedačka a křeslo pro babičku. Konferenční stolek by v této variantě ničemu nevadil. Plnohodnotné úložné prostory bych umístila v návaznosti na vstup z chodby.

Alternativní řešení dispozice

Těším se na další proměnu a pevně věřím, že snad v příštím díle uvidím konečně interiér pro lidi. A ne jen další vyhoněné uspokojené ego primáckého dekotýmu.

Nemám televizi, takže jednotlivé epizody sleduji se zpožděním přes internet. Kdo by měl zájem, tak aktuální epizodu můžete najít zde.

Už delší dobu se odhodlávám k sepsání svých poznatků a nyní ten správný čas dozrál. :)

Pro ty, kteří nesledovali, jen ve zkratce shrnu, o co šlo. Paní Alena (43) je rozvedená, má dvě dcery (20 a 17 let), ale bydlí sama v pidigarsonce o ploše cca 20 metrů čtverečních. Proměny bytu se ujali designéři Kamila a František a jak už to v JSSS chodí, za pět dní vytvořili paní Aleně vysněné bydlení.

Zdroj: http://living.iprima.cz/bydleni/jak-se-stavi-sen-vybuduje-domov-pro-zenu-bez-prostredku-na-necelych-20-m?special=994135

A nebo zas ne?

Přání versus realita

Vezmeme to hezky popořadě. Paní Alena měla na nové bydlení jen velmi málo požadavků – nechtěla dřevo a chtěla více úložných prostor.

Co čert nechtěl, na podlahu se designérům zalíbil bělený dub (ano, to je dřevo) se slovy, že si to paní jenom neumí představit. Přání klientů bych v tomto případě, kdy lze vybrat tolik jiných zajímavých variant, určitě respektovala.

Kuchyňskou linku netřeba zvětšovat, protože paní stejně očividně nevaří, takže jí jistě bude stačit linka délky 170 cm. FAKT NEBUDE! Designéři si dokonce dovolili prostor pro kuchyňskou linku ještě zmenšit. :(

printscreen z pořadu JSSS – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-4

Kuchyňská linka za trest

U kuchyně bych ještě chvíli zůstala, protože podle plánku to vypadá, že kuchyň je ze tří modulů o šířkách 60, 60 a 50 cm. Pravý nejužší modul zabírá mycí centrum – tedy baterie se dřezem. Z této spodní skříňky je tedy plnohodnotně využitelná jen spodní část, kde bývá většinou odpadkový koš. Zkuste se teď zamyslet a popřemýšlet, jestli vám v kuchyni něco nechybí. Ano, správně – kde má paní Alena lednici? Předpokládám, že lednice je vestavná malá pod linkou a zabírá prostřední modul, pod kterým je i odvětrávací mřížka. Tím pádem jediný volný prostor pro uskladnění všech kuchyňských nádob a přístrojů je v levé spodní skříňce.

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/jak-se-stavi-sen-0i9-/rekonstrukce.aspx?c=A150326_144409_rekonstrukce_rez

Ze šesti horních kuchyňských skříněk jsou normálně využitelné pouze čtyři (jednu zabírá mikrovlnka a druhou recirkulační digestoř) a z toho pouze jedna skříňka ve spodní řadě. O tom, že mikrovlnka je umístěna příliš vysoko, se ani rozepisovat nebudu. Spíše mě zaujal jídelní stůl mezi linkou a televizí. Živě si představuji, jak zde paní Alena a její dvě dospělé dcery hodují. :)

Malý byt s ještě menšími úložnými prostory

Co mě ale opravdu šokovalo, jsou neexistující úložné prostory v celém bytě. Moc dobře rozumím záměru designérů, že chtěli zachovat vzdušnost prostoru a také je mi jasné, že na kameru vypadá volný prostor mnohem lépe než prostor využitý do posledního místečka… ale… nějak jsem přehlédla šatní skříň. A také nikde nevidím prostor na odkládání peřin a polštářů. Zázemí pro dva psy mi uniklo úplně stejně. A na úložné prostory pro osobní věci se asi také nějak pozapomnělo.

Zdroj: http://m.living.iprima.cz/bydleni/jak-to-vypada-mesic-po-rekonstrukci-v-ricanech-jak-se-udrzuje-podlaha-z-kaminku

Například televizní oltář sestava (viz foto výše) v takto malém bytě mi přijde jako špatný vtip. Designéři navrhli předstěnu, která ubírá z podlahové plochy, ale nemá žádné praktické využití. Tedy když vypustím jednu poličku pod TV a horní hranu předstěny, která bude stejně sloužit jenom jako lapač prachu. V tomto případě se zde úplně nabízela nějaká jednoduchá nábytková sestava, která by poskytla maximum úložných prostor. Klidně kombinace otevřených a uzavřených skříněk – např. kombinace televizní stěny a knihovny.

Je mi to moc líto, ale takhle by práce bytového architekta opravdu vypadat neměla. V první řadě by se mělo myslet na to, aby byl prostor praktický a logicky uspořádaný. Design a celkové ladění bytu by se mělo v tomto případě podřídit kvalitnímu návrhu.

Perličky na závěr

Designérka Kamila: „Půdorysná plocha garsonky včetně vlastně toho koupelnového jádra má necelých 20 metrů čtverečních. Takže většina z nás má v podstatě kuchyň větší než to, co je tady dohromady.“ Nevím, koho paní designérka myslela tím „nás“, ale kuchyně o výměře 20 metrů čtverečních je hodně velký nadstandard, který si můžete dovolit jen v prostorném rodinném domě.

A poslední věc, ke které nemám slov jsou čmáranice podpisy Kamči a Franty na zdi s odůvodněním: „My jsme od začátku věděli, že budeme mít grafický podhled, tak jsme chtěli trochu graficky pojednat i stěny. Nejdřív jsme mysleli, že budeme rýsovat čáry a pak spontánně, najednou vznikl nápad. Tak se tady rozmáchneme a podepíšeme se.“

printscreen z pořadu JSSS – http://play.iprima.cz/jak-se-stavi-sen/jak-se-stavi-sen-2015-4 aneb každý chce mít na zdi frka ;)

 Věřím, že příště se taky rozmáchnete a budete všichni koukat se mnou. :)))

Každý rok si říkám to samé: Nenechám to na poslední chvíli!

A je to tu zase, poslední možný víkend jsem vyplnila všechny ty růžový a bílý kolonky. Přiznala jsem se ke všem hříchům z loňského roku a zabralo mi to téměř celou neděli.

Pro zajímavost jeden graf ze stránek http://en.irefeurope.org/1081, kde se můžete pokochat srovnáním administrativní zátěže kolem daní v jednotlivých zemích.

Ať žije česká státní správa… ;)

Kdo dá tip na židli, bude odměněn. ;) O výsledky svého snažení se poté samozřejmě podělím…

Na vaše nápady a tipy se těším v komentářích nebo na info@archidenik.cz.

Jaké bylo moje překvapení, když pracovník ze Sika napočítal více jak dvojnásobné množství potřebného obkladu, si asi představit umíte. Co si lze představit už hůře, byla otrávená reakce typu „Šak je tam počítáno s rezervou, né?“

A když v pozadí slyšíte hlášky typu „Já už fakt potřebuju vypadnout…“, je vymalováno.

<ironie> Už po několikáté mě pracovníci ze Sika přesvědčili o tom, že je jejich práce náramně baví a vyloženě si komunikaci s klienty užívají.  </ironie>

Běžně se obklady počítají na přesné metry čtvereční a k tomu se přidává rezerva na prořezy, která bývá okolo 10 %. Druhá varianta je nakreslit si přímo kladecí plány, podle kterých poté přesně spočítáte, kolik kusů obkladu budete potřebovat. I tak se přidává rezerva, kvůli možnosti prasknutí keramiky a ani není k zahození, když nějaká dlaždice zůstane do rezervy.

Doporučuji všem cenové nabídky kontrolovat a přepočítávat, protože očividně i na ploše tři metry čtvereční lze napočítat dvojnásobek. ;)

Výsledek si můžete přečíst tady:

http://www.prozeny.cz/magazin/bydleni-a-zahrada/interier-a-nabytek/41330-jste-romantici-vyladte-inoterier-v-tonech-ruzove

Přeji příjemné počtení. ;)

Největší svátek designu na světě Salone del Mobile v Itálii se letos koná v termínu 14. – 19. 4. 2015 a, jako každý rok, představí novinky v oblasti nábytku, svítidel, bytových doplňků i textilu.

A my jsme včera s Terkou koupily letenky, takže už není cesty zpět.

Miláno těš se! :)

Mame rozdelane prizemi RD a ja se ztracim.

Udělaly jsme si odbornou exkurzi do prodejny speciálních dekoračních omítek, nátěrů a barev San Marco v Brně.

Asi jsme vypadaly jako dvě malý holčičky v hráčkářství, protože se nám tyhle povrchové úpravy oběma moc líbí a neváhaly jsme to dát patřičně najevo. ;)

Nechaly jsme si vysvětlit rozdíly v jednotlivých stěrkách, zajímaly nás techniky aplikací a celkově jsme zasypaly paní prodavačku spoustou otázek. Zjistily jsme například, že se povrchy dělí na dvě kategorie – akrylátové a minerální, přičemž ty akrylátové jsou odolnější a doporučují se např. i za kuchyňskou linku.

Líbí se mi individuální přístup ke každé zakázce, kdy se vždy nachystá konkrétní vzorek v menší ploše a teprve po odsouhlasení klientem dojde na samotnou realizaci.

Mimo jiné jsme si nasyslily spoustu krásných vzorníků do kanceláře, takže nás teď pravděpodobně čeká doba stěrková. :)

Super nápad na dekoraci – prázdný rámeček. Už jsem to párkrát viděla, ale v kombinaci s takhle zajímavou stěnou, která je obrazem sama o sobě, mi to přijde o to vtipnější. :)

Začátkem března 2013 jsem neměla ani ponětí, co by mohlo být za dva roky. Nebo spíš jsem si řekla, že to zkusím – za to přeci nic nedám. Ale připravovala jsem se spíš na krutou dráhu živnostníka, který žije z měsíce na měsíc a non-stop bojuje v konkurenčním prostředí plném supercool architektů a vystajlovaných designérek o jakoukoli zakázku.

Brzy se ukázalo, že když děláte svou práci pořádně a opravdu nad tím přemýšlíte, lidé to ocení.

Ve zkratce:

6. března 2013 – spuštění webu

duben 2013 – definitivně končím v ateliéru, kde jsem před tím pracovala (strašná úleva a trochu strach, co mě čeká)

květen 2013 – poptávky se jen hrnou – odmítám první zakázku z důvodu nedostatku času a je jasné, že sama to nezvládnu

9. června 2013 – potkávám se s Terezkou, kterou jsem si našla na internetu, že studuje architekturu a hledá brigádu – slovo dalo slovo a ano, to Terezka vytváří většinu 3D vizualizací

září 2013 – zkouším hledat „druhou Terezku“, protože už i ve dvou je toho na nás hodně :)

1. listopadu 2013 – homeoffice je sice fajn, ale vlastní kancelář je vlastní kancelář – nově tedy na ulici Cejl v Brně

prosinec 2013 – do týmu se k nám přidává Vanda a postupně se z ní stává taky 3D profík ;)

únor 2014 – nevíme, kde nám hlava stojí a nestíháme odmítat zakázky, když do toho přijde nabídka na vytvoření interiéru vzorového domu v rezidenci Vrtilka (to je přesně ta zakázka, která se neodmítá -> challenge accepted!)

11. dubna 2014 – slavnostní otevření vzorového domu – nervy do posledních vteřin aneb dekorování do dvou do rána – fotky vymazleného interiéru

květen 2014 – píši oponentský posudek pro diplomovou práci studentky posledního ročníku brněnské Fakulty architektury (není to špatný, být na druhé straně barikády)

září 2014 –  v OC Letmu mají vzniknout prodejní pulty a já se ujímám jejich návrhu :)

leden 2015 – čekala jsem útlum zakázek po Vánocích a místo toho jsem dostala plný inbox nových zakázek (co jeden den, to jedna nová poptávka)

2. února 2015 – prodejní pult pro Letmo hotov včetně montáže vitríny a lednic

Otázkou je, co bude za další dva roky – v roce 2017…? Nechme se překvapit! :)

Asi že už mi to zas chybělo… :)

Bohužel po pár špatných zkušenostech jsem byla nucena přejít na systém záloh (polovinu předem, polovinu po odevzdání návrhů). I tak se samozřejmě najdou tací (5 % to momentálně dělá), kteří po zaslání finálních návrhů přestanou komunikovat a už o nich nikdy neuslyším. To je holt riziko podnikání. :/

Často na tohle téma slyším dobře míněné rady, že bych měla s klienty sepisovat smlouvu o dílo či předávat finální návrhy až po doplacení celé částky. Ale to mi přijde, že bych vytvářela dusnou atmosféru nedůvěry hned na začátku spolupráce. Nemůžu (a hlavně ani nechci) se na každého nového klienta dívat jako na potenciálního neplatiče.

Vždycky je to jen a pouze o lidech. Ale musím se přiznat, že občas mívám nutkání přidat do kontaktního formuláře na webu nějaký minidotazník, který by odhalil osobnost člověka na první dobrou. :)

Tento příspěvek je věnovaný majitelům těchto 3D vizualizací. Doufám, že se celá rekonstrukce povedla podle Vašich představ…

… a že se Vám v noci dobře spí. :)

Pak se není čemu divit, že občas nad vzorníky s klienty trávíme hodiny času. :)

PS: Šaty jsou samozřejmě modré s černou krajkou. ;)

http://www.karasova.eu/reference/prijemne-bydleni-v-domku-u-prahy/

Samotný návrh probíhal celkem tradičně (čti bez problémů). Vyhrála kombinace stříkaného bílého lesku ve vysokém lesku a pracovní desky z Technistonu – dekor Starlight Sand, který má béžový odstín a obsahuje v sobě drobné kousky zrcadel, díky kterým máte pocit, že se celá deska pořád třpytí.

Co tedy zapříčinilo mé problémy se spánkem?

Naštěstí to nemělo nic společného s návrhem, se kterým byli klienti velmi spokojení. Bohužel to byla samotná realizace této krásné zakázky, kdy jedna podivnost střídala druhou.

Po montáži kuchyňské linky byl chvíli klid. Teď už vím, že to bylo jen ticho před bouří. Cca dva měsíce poté se objevily první reklamace od klientů.

Zádovina horních skříněk v části nad dřezem prý chytá plíseň. Záhada všech záhad. Roztáčí se kolotoč přestřelek mezi truhláři a zedníky, kdy jedni házejí vinu na druhé. Přitom takto s odstupem času už není možné jednoznačně prokázat, čí je to vina, tudíž truhláři vyměňují zádovinu na své náklady.

Bohužel následuje další várka problémů – pro změnu na téma vadná dvířka od myčky. Uniká jimi pára, která stihla poničit nejen samotná dvířka od myčky, ale i všechna sousední dvířka. Další kolo dohadování, pro změnu mezi truhláři a techniky od Siemensu, kteří tvrdí, že krycí deska myčky je moc těžká. Po jejich výměně za nová odlehčená je opět problém s křivostí. Následně se zjišťuje, že dvířka byla celou dobu v normě. Touto dobou už byla dvířka od myčky vyměněna třikrát a okolní dvířka jsou už také nová.

Bohužel se do toho přidávají problémy s lakovnou, kde neuhlídají kvalitu a na všech dvířkách se najdou drobné povrchové vady. Takže pro veliký úspěch se všechna dvířka lakují znovu. :(

poškozený lak u dvířek myčky

Hned vzápětí se naštěstí zjišťuje, že vadná byla celou dobu myčka, která se okamžitě nahrazuje za zcela nový kus.

Uznáním reklamace myčky se nám všem ulevilo a snad se tím i vysvětlila záhada unikající páry, která pravděpodobně narušila povrch zádoviny u horních skříněk nad myčkou. Ač se to zdá jako nemožné, tak jiné logické  vysvětlení nikoho nenapadlo.

Nakonec ještě pochvala truhlářům i „siemensákům“, že se k celé záležitosti postavili čelem a vzniklé vícepráce uhradili na své náklady.

http://www.vinari.dobsice.cz/

Výborná akce spočívající v degustaci vín ve vybraných sklípcích místních vinařů.

Na radu místních jsme si nachystali spoustu sýrů a nemíchali bílé a červené víno (alespoň ne úmyslně, že Ráďo?), abychom celou akci ve zdraví přežili. Za naši skupinku profivinařů bych určitě doporučovala pana vinaře „Šestnáctku“, který měl opravdu luxusní pálavu a rulandské bělejší bílé. V šestnáctce jsme nakonec tvrdili charaktery skoro až do zavíračky.

Ročník 2016 si určitě nenechte ujít!

Tento příspěvek je věnován Štefanovi, protože i když nerozdělal dva magnety, tak ho máme rádi. :)

Tentokrát vane pozitivní vítr od Liberce, kde si právě zařizuje bydlení sympatický mladý pár.

Koho zajímá, jak jsme si poradili s prosvětleným obytným prostorem s výhledem na Ještěd, ať klikne na odkaz níže.

http://www.karasova.eu/reference/moderni-interier-novostavby-pod-jestedem/

Jindy nedostatkové zboží – rychlí a šikovní řemeslníci – tentokrát poněkud zkomplikovali situaci. Značně nám totiž zkrátili čas na tvorbu návrhů. Museli jsme přejít na strategii „průběžných konzultací“ na téměř denní bázi, kdy jsme si za pochodu ujasňovali materiály i tvary prostoru. V obýváku už vznikal krb a k tomu se přizpůsobovalo elektro pro televizní sestavu. V kuchyni bylo nutné znát pozici rozvodů a my ještě „zápasili“ s přesným tvarem horních skříněk. Mimo jiné jsme tady také určitě trhli časový rekord v navrhování koupelen. Myslím, že leckteré studio by bledlo závistí. Za dva týdny jsme zpracovali tři koupelny – od dispozic až po finální spárořezy. Vše se samozřejmě několikrát s klienty konzultovalo a následně upravovalo až do finální snové podoby. :)

V této fázi jsou téměř hotové koupelny a čekáme na cenovou nabídku od truhlářů na kuchyňskou linku.

U kamenných desek se totiž prvně musí postavit celá kuchyně (viz fotka) a teprve poté je možné prostor pro desku přesně zaměřit a začít vyrábět. S tím je dobré počítat hned od začátku, protože tímhle „detailem“ se termín finálního dokončení kuchyně posouvá o cca měsíc.

Po desce přijde ještě další čekání na zádovinu z tvrzeného skla, která se může začít vyrábět až po přesném osazení pracovní desky.

Ale výsledek za to čekání bude stát celkem určitě! Zůstaňte na příjmu. :)

Za tu dobu mi do e-mailu přistálo 37 poptávek po návrhu interiéru!

Bohužel jsem až na dvě musela všechny odmítnout nebo odložit na neurčito. :( Mám jenom dvě ruce a jedny nervy.  ;)

Hned na začátek, aby bylo jasno, musím uvést, že v žádném případě nezpochybňuji učení Feng Shui jako takové. Velice ve zkratce je cílem tohoto čínského učení vytvořit prostředí, v němž se budeme cítit dobře a které nás bude zpětně ovlivňovat pozitivní energií. S tím se snad ani nedá nesouhlasit. :)

Co mi ale na Feng Shui vadí jsou lidé, kteří si udělají víkendový měsíční kurz a rázem jsou z nich největší experti, kteří inkasují 1 000 Kč za hodinu konzultace a vytváří tohle:

Zdroj obrázků: http://www.designdomova.cz/inpage/feng-shui/

Bohužel je šipka správně a dispozice PO odborné analýze Feng Shui je opravdu vpravo.

Neříkám, že dispozice vlevo je bez chybičky, ovšem dispoziční řešení vpravo mi naprosto vyrazilo dech. Upřímně soucítím s člověkem, který by se tímto nechal (za krásných 9 600 Kč) inspirovat.

Už samotná realizace všech výklenků a zešikmených zdí bude jistě zážitek sama o sobě. Dalším překvapením bude zjištění, že do pokojů, kde by normálně (čti před navrhovanou úpravou) krásně vycházely dvě postele, dva pracovní stoly a vestavná skříň, teď nově (po odborném zásahu FS specialistů) stěží nacpete jednu postel, stůl a skříň na míru. Ono celkově v tomto případě můžete rovnou zapomenout na sektorový nábytek a začít šetřit na nábytek na míru, který bude kopírovat stěny pod úhlem 45 stupňů.

Ale čert to vem, hlavně, že energie bude proudit!

PS: Autorka nemá žádný pseudokurz FS s trváním dva víkendy, pouze vystudovala 6 let Fakulty architektury. Takže spíše než podle Feng Shui navrhuje v souladu se svým vzděláním a se zapojením logického myšlení… a s citem. ;)

Odrazovým můstkem pro barevné ladění pokojíčku bude tahle krásná látka. A k tomu neutrální nábytek v bílé barvě, případně s nějakou samolepkou na míru a při troše štěstí jí pokoj vydrží až do školního věku.
Ty barvičky – to půjde samo… :)

Akce: kuchyňská linka tvaru „G“

Místo činu: Praha – Prosek

Začněme pohledem na vymezený prostor pro kuchyňskou linku – zatím zejícím prázdnotou.

Jdeme na to opravdu od podlahy (a dveří). Aneb přepečlivý výběr dekorů se vyplatil. Vidíte, jak to k sobě krásně ladí?? :)

Po vééélkém rozhodování na vzorkovně vybrány i dekory pro kuchyňskou linku. Opět barevně bez chybičky. ;)

Výběr úchytek proběhl hladce. Krásné a pohodlné – co víc si přát?

SPOILER ALERT!

Následuje 3D vizualizace vysněné kuchyně. Přesněji několik desítek variant vizualizací z nichž tohle je vítěz. :)

Samotná realizace začíná SDK podhledem, který „schová“ odtah od digestoře a bodová světla.

Foto hotového podhledu již včetně zabudovaných světel.

Těsně před montáží na místě činu…

Už se nám to pomaličku rýsuje…

Truhláři jedou (skoro) i přes noc.

„Tolik šuplíků jsem ještě v žádné kuchyni nedělal!“ slova truhláře.

Nejaktuálnější foto kuchyně čekající na zadní skleněnou zástěnu, seřízení apod.

Tímto to samozřejmě nekončí. Brzy nás čeká pokračování ve formě jídelny a obývacího pokoje.

Ze začátku jsem tomu, já bláhová, věřila. Dnes už vím, že si mám rezervovat ideálně tři hodiny, aby se mi nesesypal celý denní plán. :)

Že jsem dost ukecaná, zjistí klienti hned při první schůzce a že cítím potřebu je na všechno upozornit, zjišťují hned při zaslání prvních dispozic (většinou formou sáhodlouhého e-mailu). A při samotných konzultacích nenechávám nic náhodě a opravdu svědomitě řeším vše – od funkčnosti a praktičnosti přes materiály a barvy až po nejrůznější detaily. Protože dost často právě tyhle detaily rozhodují o finálním vzhledu interiéru.

A NENADĚLÁTE NIC… :P

Naštěstí jsou téměř všechny možné nosné stěnové konstrukce (čti zdi) obskládány vysokými regály,  knihovnami či skříňkami. K tomu máme v kanceláři tři opravdu prostorné pracovní stoly.

Proto mi trošku zůstává záhadou, jak je možné, že každé ráno řešíme otázku, kam si v tom chaosu tvůrčím prostředí odložit notebook a poznámky. ;)

I padlo odvážné rozhodnutí, že pořídíme další úložné prostory. Po nákupu v IKEA se zdálo, že nás (mě a Terezku) už nemůže nic zastavit.

Po vybalení všech dílů jsme se neohroženě pustily do stavby.

Terka četla návod a já poslušně skládala. Tedy až do momentu, kdy Terka oznámila, že mám vzít takové ty dřevěné kolíčky (mají nějaké spešl označení?) a dát je do připravených děr po bocích polic. Otázka pár vteřin, řeklo by se. ALE to bychom musely mít kladívko, kterým bychom tam ty kolíčky narvaly. Už už to vypadalo, že s brekem zase všechno slavnostně sbalíme a počkáme na rytíře s kladívkem v ruce… Ovšem, to bychom nebyly holky šikovný – architektonicky vzdělaný, abychom nepřišly s nějakým tím kreativním řešením… :)

Zcela neskromně musím podotknout, že pan Medík odvedl svou práci pomalu lépe než pan Kladívko. (u pana Kladívka hrozilo, že se netrefím a uštípnu kus nové police, což se u pana Medíka disponujícího o dost širší základnou kupodivu nestalo)

Pak už to šlo ráz na ráz.

Stavíme, stloukáme, ladíme… už nám chybí jen osadit poslední krajní díl… Tak proč tam ten poslední díl nepasuje? „Co je to za šunt?“ rozčilujeme se s Terkou. Naštěstí jsme obě profesionálky a brzy odhalíme, že jsme tak trošku prohodily vertikální a horizontální police. Což v praxi znamená, že můžeme sestavu celou rozebrat a začít skládat znovu. Opakování matka moudrosti… :P

Ještě honem honem fotku, kde je i vidět, co jsme vlastně stavěly, protože v následujících vteřinách bude sestava jistě  zaplněná do posledního místečka. :)

Ten pocit, když se vám podaří úplně vyřídit DORUČENOU POŠTU a mít PRÁZDNÝ INBOX… nepopsatelné! :)))

(Škoda, že se to podaří tak asi dvakrát do roka… když se hodně snažím… a vydrží to sotva přes noc…) :D

… napsala Terezka, když jsem jí poslala textury obkladů Marvel.

Tzn. hledá se movitý klient, který chce rekonstruovat koupelnu a líbila by se mu kolekce Marvel od Atlas Concorde. :)

 http://www.atlasconcorde.it/en/marvel-collection/   ->   VIEW THE VIDEO