Týden se s týdnem sešel a opět jsme v sobotu dostali od Primy naservírovanou pravidelnou dávku emocí zabalenou do formátu reality show „Jak se staví sen“. Show, která se tváří, že je jakože o bydlení.

Opět krátké shrnutí pro ty z vás, kteří neměli ty koule to srdíčko dokoukat. ;) Tentokrát se dekotým (ve složení architekt Marek s designérkou Andreou) vypravil na Vysočinu do starého rodinného domu, který obývají tři generace žen. Konkrétně babička Anna, její dcera Iveta a také Ivetiny čtyři dcery. Po citově náročném uvedení do situace (které trvalo přes čtvrt hodiny!) se dostáváme k jádru věci a tou je rekonstrukce hlavního obytného prostoru – kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem.

A jak se tedy stavěl „sen“? ;) -> celý díl ke shlédnutí zde

V celém díle mi tak trochu chyběl jakýkoli půdorys řešeného prostoru. Doufám tedy, že se Prima nebude zlobit, ale zkusila jsem si jen od oka načrtnout původní dispozici pro lepší zorientování se.

Hned na úvod musím designéry pochválit za rozhodnutí zbourat sádrokartonovou polopříčku v největší obytné místnosti a přesunout sem i kuchyňskou část. Tímto rozhodnutím rodina získala pokoj (původní kuchyni) navíc, který při čtyřech dětech určitě ocení. A tím jsem asi vyčerpala pochvaly na adresu designérů.

Je jasné, že stávající dispozice nebyla vyhovující. Otázkou zůstává, zda nová dispozice (opět můj ilustrační obrázek) něco řeší?

Předimenzovaná kuchyňská linka

Na fotografiích to možná není úplně patrné, ale nová kuchyně (bez barového sezení) zabírá téměř 40 % podlahové plochy celého pokoje. Designéři se nechali unést povídačkami pana Všelicha – odborníka z řad Oresi, který vychválil jejich prémiovou třídu kuchyní vyráběných na zakázku v Německu.

Kuchyně se údajně vyrábí na míru, přesně podle dispozice. Proto nechápu horní ukončení kuchyňské linky a ten zvláštní volný prostor na prach nad horními skříňkami. Stejně tak mi uniká, proč jsou OPĚT obě trouby posazeny tak vysoko? Designéři se přece mohli opticky „chytit“ spáry v dolní části skříněk a hned by byl do obou trub mnohem pohodlnější přístup. „Výýborně“ domyšlené je také barové sezení, které má ve spodní části skříňky. (Ano ano, pokud jsou dole skříňky, není to barové sezení a tudíž zde barové židle nemají co dělat.)

Ohledně použitých materiálů a barev si dekotým OPĚT jede tu svoji modernu a OPĚT krásně přehlíží přání klientů. Paní Iveta se zmínila, že by ráda dřevěnou kuchyň. Nejstarší dcera Nikola shrnula přání rodiny asi takto: „Tak novou kuchyň bych si představovala nějakou modernější, ale zase ne úplně moc“ Toš po dřevě sice ani památky, ale architekt Marek má jasno: „Ta tmavobílá kombinace je hrozně elegantní!“ A o to tady přece jde, nebo ne?

Poznámka naštvané architektky: Přesně tohle potom vytváří ten dojem, že architekti jsou jenom namyšlení blbci, co si staví vzdušné zámky a přání klientů jsou jim někde. Chjo…

Vzdálený jídelní kout

Na jídelní část připadá cca třetina z celého pokoje. Jídelní stůl pro 6 osob se mi materiálově líbí, ale mohl být o fous větší nebo alespoň s nízkou komodou v blízkosti. Takhle se kuchařka dost naběhá a stolující se budou pravděpodobně šťouchat lokty. Diskutabilní je výběr moderních plastových židlí při čtyřech dětech a jedné důchodkyni.

Co mi ale v této části pokoje vadí nejvíce je nevyužitý potenciál mezi průchodem na chodbu a dveřmi do dětského pokoje, kam designéři umístili tři závěsné skříňky. Ano, prostor tak působí vzdušně a čistě, ale vzhledem k množství skříní, které byly v pokoji před rekonstrukcí, mi tohle přijde jako plýtvání. Mohla zde být vestavná skříň až do stropu, která by opticky schovala výklenek u průchodu na chodbu.

Obývák s luxusní sedačkou aneb „Posadíte se?“

Ovšem dnešní vtip se neukrývá v kuchyňské (ani v jídelní) části, ale v tom, co obří kuchyňská část zapříčinila. Dvoumístný gauč o délce 178 cm pro šest ženských s nulovým prostorem okolo a bez konferenčního stolku je totiž černý humor nejhrubšího zrna. V pořadu několikrát zaznělo, že rodina žila odděleně a každý člen domácnosti měl svoje místečko. Tahle proměna je má stmelit a nabídnout jim prostor pro setkávání tak, aby všichni trávili čas společně. Bohužel není kde, protože na obývací pokoj nám zbylo (podle mých propočtů) necelých osm metrů čtverečních.

Vybraný gauč je designově moc hezký (nebo alespoň mně se hodně líbí), ale volila bych ho pro bezdětný pár nebo pro rodinu, která není zvyklá trávit volný čas u televize. Pro důchodkyni zvyklou plést u televize bude nepohodlný (nízké opěrky, velká hloubka sedáku apod.) a pro malé děti se stane příliš velkou výzvou na hraní v blízkosti varného centra. Nelíbí se mi ani obestavění gauče z obou stran – z jedné strany policová sestava a z druhé strany kuchyňská linka. Mimochodem, všimli jste si pravého spodního výsuvu v barové části? Jak se do něj asi dostává, že?

Je mi bohužel jasné, jak to celé dopadne. Babička si do dyzajnovýho bejváku dotáhne nějaké pohodlné křeslo či židli. Děti nastěhují zpátky kočičí škrabadlo a klec s potkanem, na což se při dyzajnování asi trošku zapomnělo a všemu nasadí korunu problémy s vlhkou zdí v prostoru za linkou, protože jsem si nevšimla, že by se to nějak řešilo.

Jde to vůbec udělat jinak? Třeba správně?

Na závěr si neodpustím poslední skicu – aneb jak bych to udělala já. :) Rozhodně bych zmenšila kuchyňskou část. Nabízí se třeba linka tvaru „L“, která je také poměrně praktická a zabírá méně místa. Jídelní stůl bych posunula blíže ke kuchyni a v podstatě prohodila jídelnu a obývák. Obývací prostor by mohl být větší, televizní sestava by mohla mít i horní skříňky a vlezla by se zde poměrně velká sedačka tvaru „L“, případně rovná sedačka a křeslo pro babičku. Konferenční stolek by v této variantě ničemu nevadil. Plnohodnotné úložné prostory bych umístila v návaznosti na vstup z chodby.

Těším se na další proměnu a pevně věřím, že snad v příštím díle uvidím konečně interiér pro lidi. A ne jen další vyhoněné uspokojené ego primáckého dekotýmu.